Dcera se vdávala v roce 1989. Pokud tehdy byla svatba v kostele, musela civilní svatba předcházet církevní.
Ta se konala na Staroměstské radnici, kde nás při odchodu filmovali snad všichni Japonci, kteří v tu chvíli čekali na orloj. Pak rychle do auta, sundat prstýnky a hurá ke kostelu.

A zase se poslušně zařadit : ženich s maminkou, svědci….. nakonec nevěsta s tatínkem. A varhaník už hlasitě spustil Mendelsona. Stejně hlasitě pokračoval i během projevu pana faráře – dnešního biskupa. Kromě novomanželů a svědků nikdo neslyšel svatební projev. Reakce hostů byla dvojí – pro někoho to byl to příjemný varhanní koncert další byli dotčení, že nic neslyšeli. Ale atmosféra se tím uvolnila.

Po svatebním slibu byly slyšet jen pokyny fotografů – líbejte se pomalu, podepisujte se pomalu….

Dopadlo to dobře, manželství trvá dodnes.